Přeskočit na obsah

Miloslav Topinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
PhDr. Miloslav Topinka
Miloslav Topinka v roce 2018
Miloslav Topinka v roce 2018
Narození4. července 1945 (79 let)
Nový Etynk
Povolánípřekladatel, básník, psycholog, výtvarník, spisovatel a redaktor
Tématapsychologie, literatura, překlad, editace a poezie
OceněníCena Jaroslava Seiferta (2003)
Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2021)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Topinka (* 4. července 1945 Nový Etynk u Jindřichova Hradce, dnes Nová Včelnice) je český básník a esejista.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Patří k mladší vlně básníků tvořících od 60. let 20. století. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl redaktorem měsíčníku Sešity (do jeho zastavení). Poté pracoval jako psycholog, úředník či překladatel (v letech 1980–7 pracoval v Casablance). Věnuje se i práci překladatelské a editorské (např. knihy J. Koláře, V.  Linhartové, R. Gilbert-Lecomta ad.). Žije v Praze.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlavními tématy jsou – jeho slovy – „trhlina“, a „mlčení“. To jest, jak se z osobního úkrytu prodrat do duchampovské čtvrté dimenze, a jak se otvor do tohoto jiného světa stává místem pro celanovský nátlak světla (a o nebezpečích tam číhajících); dále pak otázka proč etapy odmlčení či zmlknutí patří k psaní (jedno z jeho interview má název „Kdo si něco začal s poesií, musí si položit základní otázku: proč Rimbaud přestal psát?“ (Host, 7/2003), v níž souhlasí s Rimbaudem, že „Hlavním dílem básníka je jeho existence“. Ve své knize Trhlina používá experimentální techniky jako jsou průhledné papíry, otvory ve stránkách a podobně, aby umožnil čtenáři jiný pohled na text. V knize se objevují nejen jeho erbovní autoři jako Gérard de Nerval a Rimbaud, ale i Hermann Buhl, a místa jako Hirošima.

Básnické sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • Utopír (1969) – název je neologismus symbolizující čtyři živly, vzduch, vodu, oheň a zemi[1]
  • Krysí hnízdo (1970, náklad zničen, reedice 1991, polsky 1993) – sbírka charakteristická novotvary
  • Trhlina (2002) – Cena Jaroslava Seiferta 2003[2]
  • Probouzení (2015)

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Vedle mne jste všichni jenom básníci (1995) – kniha zlomků a skic k A. Rimbaudovi

Eseje

[editovat | editovat zdroj]

Překlad

[editovat | editovat zdroj]

Editor

[editovat | editovat zdroj]
  • Vysoká hra (1993)

Pro děti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kniha o Zemi (1979)
  • Martin a hvězda (1981)
  • To neznáte zvířátka (1981)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Týdeník Rozhlas. www.radioservis-as.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ Cena Jaroslava Seiferta. www.kontobariery.cz [online]. [cit. 2010-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-31. 
  3. ↑ F.X.Šalda. fxsalda.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Držitelé Státní ceny za literaturu
Ivan Diviš (1995) • Emil Juliš (1996) • Milan Jankovič (1997) • Vladimír Macura (1998) • Josef Škvorecký (1999) • Karel Šiktanc (2000) • Věroslav Mertl (2001) • Květa Legátová (2002) • Petr Kabeš (2003) • Pavel Brycz (2004) • Edgar Dutka (2005) • Vladimír Körner (2006) • Milan Kundera (2007) • Ludvík Vaculík (2008) • Zdeněk Rotrekl (2009) • Antonín Bajaja (2010) • Daniela Hodrová (2011) • Ivan Wernisch (2012) • Petr Hruška (2013) • Patrik Ouředník (2014) • Pavel Šrut (2015) • Petr Král (2016) • Jáchym Topol (2017) • Karol Sidon (2019) • Michal Ajvaz (2020) • Miloslav Topinka (2021) • Kateřina Tučková (2022) • Jiří Kratochvil (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloslav_Topinka&oldid=24284555“